Legální emigrace z NDR

Pamatuje si na konec 80. let, kdy Němci ve velkém utíkali z NDR? Nejdříve do Maďarska a pak do Čech a přes západoněmecká velvyslanectví se chtěli dostat - a nakonec dostali - do toho "správného" Německa? Praha byla v té době plná odstavených trabantů a wartburgů a zahrada západoněmeckého velvyslanectví vypadala jako uprchlický tábor. Ale kromě toho existovala také legální možnost vystěhování se. S posvěcením východoněmeckých úřadů. A my jsme měli možnost poznat člověka, který to zažil na vlastní kůži!

Komunistická NDR byla v mnoha ohledech jiná než komunistické Československo. Soudruzi z NDR sice neuměli vyrábět plastové lžičky 😂 , ale třeba nikdy zcela nezakázali drobné živnostníky jako pekaře, řezníky. Nebo byli výrazně tolerantnější k náboženskému vyznání obyvatel NDR. Na druhou stranu tajná služba NDR, Stasi (Ministerium für Staatsicherheit), byla v něčem drsnější než obávaná česká StB. (Dobře je to vidět ve filmu Životy těch druhých. Znáte? Výborný film, vřele doporučujeme!) A podobně rozdílný přístup NDR uplatňovala také k emigraci svých obyvatel, kterou za určitých okolností oficiálně a ve velkém umožňovala.

Znak, dnes bychom řekli logo, obávané Stasi.

Legální emigrace východních Němců na západ byla možná díky mezivládní dohodě mezi NDR a SRN. Zjednodušeně řečeno, západní Německo zaplatilo východnímu určitý obnos marek a díky tomu se desítky tisíc východních Němců mohli vystěhovat na západ. Tato "kontrolovaná" emigrace probíhala ve dvou vlnách v 80. letech minulého století. Z dnešního pohledu to byl výhodný obchod hlavně pro NDR - získala ceněné valuty a ještě se mohla elegantně "zbavit" nežádoucích osob, hlavně svobodomyslných umělců a disidentů. Ale možnosti vystěhovat se legálně na západ využili také "obyčejní" občané.

Jestli sledujete náš facebook, tak asi víte, že v Žitavě chodíme na pivo s Čechy, kteří zde žijí, a s Němci, kteří se chtějí učit česky. Říkáme tomu vznešeně Deutsch-tschechische Stammtisch. A tam jsme potkali Petera (jeho jméno jsme změnili 😉), který legální emigraci zažil na vlastní kůži.

Peter se narodil v Žitavě. Nebyl nijak výjimečný, jeho rodiče nebyli disidenti, matka byla učitelkou ruštiny (!) na základní škole. Prožíval normální dětství na přelomu 70. a 80. let minulého století. Matka Petera nikdy neměla jediný problém s komunistickou stranou nebo Stasi. Dokonce byla jako jediná z celého okresu vybrána na učitelský zájezd do Moskvy. Svým způsobem patřila mezi elitu, protože takové postavení učitelé v NDR měli, a ona navíc učila ruštinu. Vše se ale změnilo, když podala oficiální žádost o vystěhování. Důvody neznáme a vlastně ani nejsou důležité, zajímavé je, co se dělo potom. Prakticky okamžitě ztratila zaměstnání a nové dlouho nemohla najít. Nakonec musela jezdit do vesnice za Žitavu, do místního JZD, kde vykonávala podřadné práce, a Peter dodnes vzpomíná, jak jí jezdil pomáhat kydat hnůj.

Mezitím se z NDR ve velkém vystěhovávaly celé rodiny. Peter popisoval, jak mu ve třídě "mizeli" spolužáci a spolužačky. Jejich rodiče se mohli vystěhovat, takže jeden den se rozloučil s kamarádem před školou a druhý den bylo jeho místo v lavici prázdné. Všichni prý znali důvod, ale nikdo o tom nesměl mluvit. Jen se to šuškalo: "Utekli. Pšt." Peter říkal, že takhle jen z jeho třídy "zmizeli" minimálně čtyři spolužáci.

Peter se svojí matkou žili v nejistotě rok a půl. Za tu dobu měli šanci poznat represe ze strany Stasi. Ztráta zaměstnání, neustálé špehování, Stasi před domem, tajné fotografování a zapisování s kým se setkali a s kým mluvili. Peter později viděl složku, kterou na ně Stasi vedla - asi 10 centimetrů vysoká složka plná poznámek, fotografií, záznamů... Z filmu Životy těch druhých si můžete udělat představu, jak byla Stasi důkladná!

Z filmu Životy těch druhých (režie Florian von Donnersmarck, 2006)

Po roce a půl života-neživota vzalo vše rychlý konec. Jeden den si Petera zavolal ředitel základní školy do ředitelny. Peter měl štěstí, že sekretářka ředitele byla kamarádkou jeho matky. Když Peter procházel přes její kancelář, tak ho zastavila, silně ho držela za ruku, třásla s ním a dokola mu opakovala, aby nic neříkal, jen že svoji matku miluje, a aby se radši rozbrečel. Peterovi bylo tehdy jedenáct. Teprve, když viděla, že pochopil, tak ho "pustila" do ředitelny. Tam seděl ředitel a vedle něho stáli dva příslušníci Stasi. Petera začali vyslýchat, ptali se ho na matku, na kamarády, příbuzné... Peter mlčel a podle instrukcí se nakonec rozbrečel. Což ani nebylo moc hrané, prostě mu bylo do breku.

Když výslech skončil, tak mu ředitel řekl, že má jít okamžitě domů. Nikde se nemá zastavovat, s nikým nesměl mluvit. Školní věci nechal ve třídě, oblékl se a ubrečený běžel domů. Ten výslech malého kluka měl možná odhalit zaváhání. Možná kdyby Peter řekl, že nechce, že se mu bude stýskat po kamarádech, po babičce, tak mohl skončit v dětském domově a jeho matka by pravděpodobně odmítla odjet. Což by pro ni a Petera mohlo být ještě horší.

V den Peterova výslechu jeho matka dostala povolení vystěhovat se! Současně je ale "rodná" NDR zbavila občanství a všech práv. Peter a jeho matka měli dvacet čtyři hodin, aby opustili NDR. Rychle odjeli do Zhořelce, aby se nechali vyfotografovat do pasů. Pak zpátky do Žitavy na policii. Papíry a razítka, razítka a papíry. Zabalit dva kufry a rychle na nádraží. Na loučení nebyl čas. "Kdybychom to nestihli, tak bychom místo na západ jeli do Budyšína," komentoval to Peter a narážel na obávané vězení pro politické vězně, které fungovalo již v dobách nacistického Německa. (Mimochodem, toto vězení dnes funguje jako muzeum. Mezi jeho "slavné" vězně patřil také Julius Fučík. Určitě se tam zajeďte podívat! Něco takového v Čechách nezažijete...)

Peterovi a jeho matce se to nakonec podařilo. Vycestovali a žili poblíž Norimberku. Peter žil dál život normálního kluka, vystudoval univerzitu, studoval v zahraničí, pracoval...

V tehdejší vlně legální migrace se odstěhovalo několik desítek tisíc (!) lidí. Petr to přepočítával, že za jednoho emigranta SRN zaplatila 30 tisíc západoněmeckých marek. A ještě jeden zajímavý postřeh z Peterova vyprávění. Většina legálních emigrantů prý pocházela z východních částí NDR. Lidé v západní části NDR prý mohli běžně sledovat západoněmeckou televizi a poslouchat západoněmecký rozhlas. Takže na jednu stranu viděli pozlátka reklam, ale na druhou stranu si uvědomovali, že východní Německo, přes represivní charakter státního zřízení, jim poskytuje jistotu, práci a hmotné zabezpečení. Nechtěli se pouštět do "dobrodružství" a být třeba nezaměstnaní. Zatímco lidé ve východní NDR negativní informace o SRN slyšeli pouze z oficiálního vysílání a měli je zprostředkované od známých. Přesto jejich touha po svobodě byla silnější.

Peter se vloni vrátil do Žitavy. A teď s námi chodí na pivo. Pardon na Stammtisch 😌

Peter byl malý kluk, vše je to stará historie a něco si mohl špatně zapamatovat, špatně pochopit, ale stejně každý takový příběh mrazí a nahání hrůzu. Mimochodem, věděli jste, že členem Stasi byl také současný ruský prezident a dřívější agent KGB Vladimír Putin?

Průkazka Stasi Vladimíra Putina.

PS: Tady původně náš článek končil. Ale musíme se ještě omluvit za chybu, kterou jsme udělali na našem facebooku v pátek 8. března. V postu jsme zaměnili sídlo Stasi za sídlo komunistické strany. Vše musíme uvést na pravou míru: Stasi v Žitavě sídlila v tzv. bílém domě, v bílé vile na Bahnhofstrasse 30. Dům najdete hned naproti nádraží a dnes v něm funguje Industrie- und Handleskammer Dresden.

Vaše odpadky, vaše bydliště

Jestli jste z Liberce, tak vám v minulých týdnech liberecká radnice poslala složenku, ať na rok dopředu zaplatíte odpady. Pomysleli jsme si, dobře jim tak, my platíme odpady v Žitavě. Ale pak nám to nedalo a šli jsme se zeptat na radnici. Výsledek? Musíme zaplatit také! WTF?! Tak se na ten Kocourkov podívejme.

Zakopaný pes je v liberecké vyhlášce, která stanoví, že máte-li trvalý pobyt v Liberci, tak tam taky vytváříte odpad. A jeho odvoz musíte zaplatit. Ta vyhláška je zřejmě letitá a možná prvotní záměr byl správný. Ale časy se mění a nikdo tenkrát nemohl počítat, že někdo bude bydlet v zahraničí a trvalý pobyt mu přesto zůstane v Liberci.

Když jsme se přestěhovali do Žitavy, tak jsme se samozřejmě byli nahlásit na Einwohnermeldeamt, který spadá pod žitavský městský úřad. My jsme tenkrát po poradě s úřednicí zaškrtli, že v Žitavě máme Alleinigewohnung. Další možnosti byly Hauptwohnung a Nebenwohnung. Bez mučení se přiznáme, že rozdíly neumíme přesně vysvětlit. Ale když si to jen přeložíte, tak Alleinigewohnung byla asi správná volba - trvalé bydliště máme stále v Liberci, takže Žitava nemůže být naše Hauptwohnung, což si vykládáme jako trvalé bydliště. Nebenwohnung jsme pochopili jako prosté vedlejší bydliště k trvalému pobytu v jiném německém městě. Takže zbývá Alleinigewohnung.

Asi je potřeba říct, že poplatek za odpady v Liberci není nijak závratný, spíš nízký. A že známe ve svém okolí pár lidí, kteří ho neplatí a nikdo po nich nic nevymáhá, takže to možná považujete za marginální. Ale my máme rádi pořádek a vyřízené účty. Takže když nám došla na naši trvalou adresu v Liberci složenka za odpody, začali jsem to řešit.

Paní na přepážce v Liberci byla milá, ale rozhodila ji naše situace: bydlet v Žitavě a pracovat v Liberci? "To jsem tu ještě neměla!" Nakonec to vyřešila po úřednicku, ukázala nám vyhlášku, kde měla žlutým zvýrazňovačem zaškrtnuté, že máte-li trvalé bydliště v Liberci, platíte za odpady. Výjimkou je, když donesete doklad, že platíte v jiném městě podle vyhlášky číslo lomeno rok sbírky. S úřednicí jsme se shodli, že v Žitavě se asi neplatí podle české vyhlášky a že jí tedy nemůžeme nic donést. Nic, pokrčila rameny a bylo vyžízeno. Ale ještě nám nabídla jednu možnost. Když doneseme potvrzení od zaměstnavatele v cizím státě, že tam pracujeme, a necháme ho úředně přeložit, tak to uzná. To je asi ta situace pro ópérky, které jsou několik let v cizině přes agenturu. Ponechme stranou, že úřední překlad by nás stál víc než platba za odpadky na rok. A navíc to řešilo jen situaci jednoho z nás (já = Honza stále pracuji v Liberci).

Pořád připomínáme, že jde o pár stokorun ročně. Ale nám už šlo o princip! Tohle prostě dotáhneme! A hned jsme si tedy vzali lístek a čekali na vyvolání k přepážce Trvalý pobyt. Tady jsme narazili na ještě šikovnější a milejší úřednici. A to nemyslíme ironicky! Paní nám opravdu poradila, na rozdíl od té "loňské", která si nás vyslechla, podivila se, že se stěhujeme do Žitavy a nic nám neuměla poradit. Ta "letošní" úřednice nám poradila, existuje možnost odhlásit se z trvalého pobytu. Je to jeden formulář a stokorunový poplatek. A dokonce vám na magistrátu umí vystavit českou občanku bez adresy! Hurá, že bychom měli vyhráno? Paní nás ale upozornila, že by nám to mohlo způsobit problém s jinými institucemi. Zatím jsme si ověřili jen taková ta spoření, kde dostáváte státní příspěvek - když daníte v Čechách, máte na příspěvek nárok, přestože bydlíte v zahraničí. Ale ostatní? Těch možností je nekonečně mnoho a určitě na všechny ani nepřijdeme! Takže výsledek? Trvalý pobyt v Liberci nezrušíme, odpady zaplatíme. 😠 Ale hned potom píšeme na libereckou radnici a budeme chtít nápravu nebo jejich stanovisko! Jsme takoví čeští kverulatni... 😁

Taky bydlíte v Žitavě? A jak jste to vyřešili s trvalým pobytem, přihlášením, odhlášením... A jak s odpady? Pochlubte se, ať jsme všichni chytřejší! 😉

Kolik si toho koupí Němci?

Peníze. Všichni říkáme, jak je zdraví, láska a štěstí důležitější. Ale když člověk dosáhne určitého věku a "táhne" za sebou závazky, tak se myšlenek na peníze prostě nezbaví. Potřebujeme je, protože láskou chleba nezaplatíte, s velkými dluhy moc šťastní nebudete a abyste byli zdraví, tak peníze dokonce potřebujete. Tedy někdy. A kolik že si toho koupí průměrný Němec za průměrnou výplatu s porovnání s Čechem nebo Polákem?

Asi znáte tu pohádkovou písničku, kde se zpívá o nudné statistice. Anebo si možná vzpomenete na jeden díl seriálu Jistě, pane ministře, kde Sir Humphrey prohlásí něco v tom smyslu, že statistika jsou přesná čísla, která vzešla z nepřesných dat. Ať tak nebo tak statistická data nám nějaký obraz o životní úrovni určitě poskytují.

Liberecká pobočka Českého statistického úřadu se již dlouhá léta podílí na výměně statistických dat s obdobnými institucemi v německé a polské části Euroregionu Nisa. Euroregion Nisa organizuje jednání odborníků, takové pracovní skupiny, kterým říká Eurexy. Protože sám jsem členem jednoho takového Eurexu, tak musím říct, že je to docela zajímavá věc: výměna zkušeností a názorů na nějaké téma, poznávání míst Euroregionu Nisa a především poznávání lidí z druhé strany hranice. Možná to zní jako klišé, ale není lepšího poznání než osobní zkušenost! Ale zpátky ke statistice. Eurex - Statistika vydával každoročně brožurky s vybranými statistickými daty. Dnes tato data najdete na internetu. A je to zajímavé čtení!

Na začátku je třeba podotknout, že data nejsou úplně čerstvá, některá jsou z loňského roku, některá dokonce z roku 2017. První číslo, které zmíníme, je průměrný plat. To asi zajímá každého nejvíc: "Kolik ti Němci vlastně berou?!" Průměrný plat Němce v Sasku byl v roce 2017 skoro 3 100 Euro, zatímco Čech v Libereckém kraji si v té době vydělal asi 1 100 Euro a Polák z příhraničí 1 000 Euro. Předpokládáme, že vše je před zdaněním. Každý článek o průměrné mzdě vyvolá vlnu reakcí: "To by mě teda zajímalo, kdo ty prachy bere! Já teda ne!" Říká se, že přibližně 70 % obyvatel na průměrnou mzdu ani nedosáhne a stejné to asi bude také v Sasku. Zvlášť když si uvědomíte, že čísla jsou za celé Sasko včetně Drážďan, Lipska a dalších velkých měst.

Ale co si za to Němci vlastně koupí? Tahle část statistických dat nás opravdu pobavila! Dozvěděli jsme se, že Němec si za svůj plat může koupit třeba 2 679 chlebů, zatímco v Čechách si za průměrný plat koupíte jen 2 326 půlkilových bochníků. Nebo Němec si může koupit skoro 7 000 mýdel, v Čechách si jich koupíte jen 1 541. A takhle bychom mohli pokračovat. Na jednu stranu je to úsměvné - co bych dělal s tolika mýdly?! Na druhou stranu to o něčem vypovídá. Statistici tomu říkají kupní síla a když to přeložíme do srozumitelné řeči, tak bez ohledu na výši platu si toho Němci můžou za svůj plat koupit víc než Češi.

Taky statistika. Vývoj počtu obyvatel Žitavy. 

A jak je to v Žitavě?

O výši platů v Žitavě, respektive v okrese Zhořelec, kam Žitava patří, daleko víc vypovídá jiný údaj. V lednu Sächsische Zeitung psaly o zvýšení německé minimální mzdy na 9,19 Euro za hodinu. A ten zajímavý údaj? V okrese Zhořelec se to týkalo více než 6 000 lidí! Celý okres Zhořelec má totiž přibližně 250 tisíc obyvatel. V Česku je podíl pracujících z celkové populace asi 50 % a jestli to samé číslo platí pro okres Zhořelec, tak zde pracuje přibližně 125 tisíc obyvatel. A 6 000 z nich bere minimální mzdu! Ano, skoro 5 % pracujících tady bere minimální mzdu! (Jak jsme se obloukem vrátili k té statistice, že. 😊) Je jasné, že pokud skoro 5 % pracujících bere minimální mzdu, tak asi i zbytek žitavských může na průměrný saský plat 3 000 Euro koukat pěkně z dálky. Ona totiž ta minimální mzda dělá nějakých 1 500 Euro měsíčně. Hrubého! Nechceme být škodolibí, ale to už by se skoro vyplatilo dojíždět do Škodovky.

Samozřejmě všechna ta čísla musíte brát s rezervou a s vědomím, že neplatí pro všechny! Jak by řekl Sir Humphrey, jsou to přesná čísla vypočítaná z nepřesných dat. Z vlastní zkušenosti víme, že třeba drogerie je v Žitavě skutečně levnější než v Liberci. Naopak na pivo nebo k holiči je lepší zajet do Liberce. Ale takhle je to se vším, hlavně že jsme zdraví, šťastní a máme se rádi 😉

Dodatek

Sháněli jsme také další údaje, třeba o nezaměstnanosti, která je v okrese Zhořelec údajně více než 8 %, nebo stáří osobních aut. Bohužel jsme nebyli úspěšní. Ale třeba se něco nového dozvíme z projektu ALiZi, který rovněž sbírá statistická data.

--------------------------------------------------

PS: Projekt ALiZi získal grant z Fondu malých projektů Euroregionu Nisa. Znáte tu dotaci? Nebo Euroregion Nisa? To by skoro stálo za článek, od roku 1991 je totiž za Euroregionem pěkný kus práce!

PPS: Tak ještě jedno číslo jsme dohledali. A na jednu stranu je to až šokující! Průměrná hrubá mzda v roce 2017 byla v okrese Zhořelec pouze 2 068 Euro. Zhořelec tak patřil mezi tři německé okresy s nejnižší průměrnou mzdou. Pro zajímavost, nejvyšší průměrnou mzdu brali v roce 2017 v okrese Wolfsburg, a to 4 610 Euro. Docela propastný rozdíl, že.